#1 Můj příběh
Dnes vím, jak pomoci talentovaným sportovcům využít jejich potenciál a prodloužit jejich sportovní dlouhověkost. Své znalosti předávám klientům, měním jejich vnímání těla, dechový stereotyp a zlepšuji s nimi základní pohybové vzory. Pracuji s nimi na získání mobility tam, kde ji potřebují a naopak hypermobilní jedince stabilizuji. Odstraňuji bolesti, zlepšuji silové vlastnosti a hýbeme se lépe každým dnem.
A jaká byla má životní cesta ?
Pohybu jsem se díky rodičům věnoval od dětství. V sedmi letech jsem začal hrát fotbal a u něj zůstal až do dvaceti let. K tomu jsem od šesté třídy chodil na sportovní školu s atletickým zaměřením, kde jsme kromě atletiky trénovali široké spektrum sportů (florbal, volejbal, softbal, basketbal, gymnastika, další) a všechny na velmi dobré úrovni. Svého času jsem měl 14+ hodin týdně organizovaného pohybu (trénink, zápas, závody). Od mala jsem tedy sportoval často, intenzivně a díky mé povaze jsem každý zápas nebo testování v rámci tréninku bral velmi vážně, a pro co možná nejlepší výsledek jsem ze sebe vždy vydal maximum.
Sport mě naplňoval pocitem štěstí. V kolektivu jsem si našel svoji pozici a celý život se točil jen kolem fotbalu a atletiky. První zdravotní problémy začaly velmi brzo. Byly to bolesti kolen (už na základní škole), na které mi ortoped doporučil doplněk stravy a placebo efekt se víceméně dostavil. Bolesti mě provázely převážnou část mé sportovní kariéry, ale díky zápalu pro věc, jsem se s tím naučil žít a trénoval přes bolest. Nezkoumal jsem, proč problémy vznikají a jak je mohu řešit. Měl jsem jasný cíl a nepřipouštěl si žádné komplikace. Pořád jsem sebe viděl jako profesionálního fotbalistu, minimálně v české nejvyšší fotbalové soutěži. V 18ti letech se v mých plánech objevila první trhlina. Přetržený přední křížový vaz na levém koleni. Zranění bylo způsobené agresivní změnou směru pohybu bez kontaktu s protihráčem (excentrická fáze pohybu). Poctivě jsem rehabilitoval a za 5-6 měsíců jsem byl opět na hřišti v plné síle.
První vážné zranění mělo trochu neštastné načasování a v době přijímacího řízení na Fakultu tělesné výchovy a sportu, jsem se nemohl účastnit talentových zkoušek. Výsledkem bylo přechodné řešení a začátek studií na Provozně ekonomické fakultě. Toto dočasné řešení se nakonec protáhlo na celých 6 let (včetně studijního pobytu v zahraničí). Kromě studia jsem pokračoval v hraní fotbalu a ve 20ti letech přišlo druhé zranění, přetržené křížové vazy na pravém koleni. Opět bez kontaktu s protihráčem, opět agresivní změna směru (opět v excentrické fázi pohybu). V rámci rehabilitace jsem se dostal do posilovny, kde jsem zůstal až dodnes. Během studií jsem absolvoval základní trenérský kurz vedený Petrem Tlapákem, který ovlivnil můj způsob myšlení a specializaci ve fitness. Od té doby uteklo spoustu času, absolvoval jsem mnoho kvalitních seminářů, své problémy řešil s fyzioterapeutem a začal si všechny informace skládat dohromady.
Pracoval jsem tedy jako osobní trenér, úspěšně 
studoval na vysoké škole a začal vzpírat. Záměrem bylo naučit se správnou techniku, abych ji mohl v budoucnu předávat sportovcům, což dnes vidím jako velmi pragmatické rozhodnutí. Vše bylo perfektní, nic mě nebolelo, závodil jsem. Během učení na státní zkoušky jsem vynechal trénink na 14 dní, svalový tonus povolil a moje tělo mi posčítalo všechny chyby, kterých jsem se v mládí dopustil. Výsledkem byla velká, téměř nepřetržitá bolest kolen a vzhledem k narůstajícímu množství práce i ukončení vzpěračské, a tím celé sportovní kariéry. Bylo mi 24 let a udělat dřep pro mě byl velký problém. Navštěvoval jsem fyzioterapeuta a tyto problémy s ním řešil, ale špatných pohybových stereotypů, nedostatku mobility a slabostí bylo tolik, že mě k uzdravení čekala ještě dlouhá cesta. Dnes v roce 2018 je mi 29 let. Moje tělo se hýbe lépe, než kdykoli předtím, kolena fungují a jsem schopný bezbolesti dřepovat těžké váhy.
Všechno špatné je pro něco dobré. Díky všem zraněním a problémům jsem své tělo poznával velmi detailně po dlouhou dobu. Byla to velká hádanka, některé svaly slabé, další hypermobilní, významné dysbalance, nefunkční stabilizace a mnoho dalších problémů. Na všechny tyto informace jsem přicházel sám, krok po kroku. S každým seminářem jsem chápal nové souvislosti a informace od fyzioterapeutů si propojoval. Dnes mohu s klidem říci, že se mi podařilo hádanku rozluštit. Analyzoval jsem hlavní příčiny bolestí (funkční diagnostika) a změnil svůj dechový a pohybový stereotyp (DNS – dynamicko neuromuskulární stabilizace). Zaráží mě fakt, že přestože jsem byl tolik let veden trenéry, nikdy jsem neabsolvoval ani základní funkční diagnostiku. Ta vede k získání informací, díky kterým je možné rychleji odstranit problémy, měnit pohybové vzory a zásadním způsobem ovlivnit prevenci zranění a navíc získat lepší sportovní výkon! Jelikož jsem při většině sportů vypadal nadějně a výsledkově se mi dařilo, myslel jsem, že moje tělo funguje dokonale – byl to velký omyl. Díky mé práci a informacím které jsem získal, dnes mé tělo funguje, já sportuji a jsem za to vděčný!
Jiři Květoň, silově-kondiční trenér
